Zavirované rozhovory - Jitka Valášková (expedice KORDÁRNA Plus, a.s.)

První linie. Termín, kterým dnes označujeme lidi, u nichž je největší riziko nákazy koronavirem. Dnes a denně vídáme v médiích lékaře, záchranáře, zdravotní sestry, ale i prodavače v obchodech, kteří jsou v první linii. Je však spousta dalších povolání, u nichž dochází pravidelně ke kontaktu s cizími lidmi, a to mnohdy i z jiných států. Jedním z nich je i Jitka Valášková, která pracuje jako samostatný expedient oddělení logistiky ve společnosti KORDÁRNA Plus, a.s.

Můžete stručně popsat co je náplní Vaší práce?

Připravuji dokumenty pro řidiče kamionů, kteří přepravují naše zboží nejen po ČR a EU, ale můžu říct, že vyvážíme do všech koutů světa.

Jak se změnily podmínky výkonu Vaší práce po vypuknutí epidemie?

Přijala jsem veškerá opatření, abych chránila sebe i okolí. Mám k dispozici roušky, respirátor, gumové rukavice a dezinfekční prostředky. Řidiče dělí sklo, pro představu, jako je to na poště.

Při své práci se potkáváte s jinými lidmi, a to i z ciziny. Platí pro takový kontakt nějaké speciální pravidla?

Ano to je pravda, potkávám se s řidiči z různých zemí. Platí stejná pravidla jak pro řidiče z ČR, tak pro ostatní. Na vozové vrátnici vyplní dotazník a změří se jim tělesná teplota. Všichni mají roušky nebo respirátor a gumové rukavice. Jsou hodně ohleduplní a zodpovědní, nikdo se nechce nakazit.

A tímto bych chtěla všem řidičům poděkovat. Na ně se nějak zapomíná, protože bez nich bychom neměli v obchodech jídlo a spousta firem by nemohla fungovat.

Jste od zaměstnavatele vybavena ochrannými pomůckami?

Ano jsem.

Máte při své práci strach z nákazy?

Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že ne. Určité obavy jsou, ale jsem optimista a nepřipouštím si to. Jako člověk z první linie se opravdu necítím.

Co Vám v dnešních dnech nejvíce chybí?

Taková ta volnost, rodina a přátelé. Ve spojení jsme, ale není to ono. Člověk to bral jako samozřejmost setkávat se s rodinou, přáteli, zajít si na pivko anebo třeba do kina. A jako ženská bych řekla i nákupy a kadeřnice J.

Jak vnímáte současnou atmosféru mezi lidmi?

Lidé mi přijdou v pohodě, všichni se těší až odloží roušky a bude vše jako dřív. A taky tato situace hodně lidi semkla, šijí se roušky a nabízí se pomoc seniorům. Celkově jsme všichni asi ohleduplnější, bylo by to fajn, kdyby to tak zůstalo i po návratu do normálu.

Jste také matkou dvou synů. Jak doma zvládáte domácí výuku?

Začátky byly opravdu krušné. Po čase jsme našli systém, jak to zvládnout a zatím to funguje. Starší syn je na střední škole, je samostatný a školu spolu moc neřešíme. Mladší syn je na základní škole v UH. Úkolů bylo ze začátku hodně, řekla bych, že i pro rodiče. Nyní se to dá zvládnout a webová komunikace funguje skvěle, učitelé posílají i výsledky úkolů, což hodně pomůže. Jako paní učitelka bych asi neuspěla, syn se už těší do školy J.

Při představě, že mám 30 dětí ve třídě, páni učitelé klobouk dolů. Snad si to někteří rodiče uvědomí....

Bavíte se s dětmi o současné situaci? Jak ji vnímají?

Situaci jsme řešili, když vše propuklo. Jsou dost velcí, aby pochopili, jak je situace vážná a co se může stát, takže toto opatření jako prázdniny neberou.

Co byste vzkázala lidem ve Velké v dnešních nelehkých dnech?

Ať jsou na sebe všichni opatrní. Přeji všem pevné zdraví. Spolu to zvládneme.