Střípky z kroniky Velké: rekonstrukce "horního" mostu

Před čtyřiceti lety začaly bourací práce na stavbě původního "horního" mostu (most u pekárny), jehož stav již ve své době nevyhovoval narůstající dopravním potřebám ve společnosti. Konstrukce původního mostu byla dřevěná a trpěla především vodou protékající ve Veličce.

Stavba mostu spolu s navazujícími stavebními úpravami představovala jednu z nejvýznamnějších, nejrozsáhlejších a nejdelších stavebních aktivit, které ve Velké v minulosti probíhaly. Práce na stavbě byly dokončeny v roce 1984 a spolu se stavbou nového mostu proběhla také kompletní rekonstrukce hlavní silnice od "prostředního" mostu po most "horní" a také stavba nového autobusového nádraží.

Uzavřením mostu pro motorová vozidla, ke které došlo již v roce 1980 značně zkomplikovala dopravu v celé Velké. Celá stavba výrazně ovlivnila vzhled jedné z centrálních lokalit ve Velké a významně ovlivnila také životy a majetky lidí v její blízkosti.

Demolice mostu omezila mobilitu lidí části obyvatel Velké a dotkla se zejména lidí bydlících v ulici Huménkách. Vedle demolovaného mostu tak byla "svépomocí" nejdříve postavena dřevěná lávka umožňující pouze provizorní přechod přes Veličku pro pěší. Dřevěná lávka byla následně nahrazena železným mostkem vyrobeným v národním podniku Kordárna, který již umožnoval i jízdu na kole.

Rekonstrukce mostu se dotkla také území před mostem v oblasti před tehdejší prodejnou stavebnin a prodejnou nábytku (dnešní pekárny). Musel být zcela zrušen spojovací průtok mezi mlýnským náhonem a Veličkou, který tekl mezi tehdejší silnicí a zahradou majitelů Hořčicových. Část této zahrady byla také zabrána pro stavbu širší silnice. V důsledku stavebních úprav zanikl rovněž malý mostek u domů Lhotkových, který vedl nad mlýnským náhonem. Mlýnský náhon byl v této oblasti sveden do betonových skruží pod silnicí, tak jak jej známe dnes.

Zrušení spojovacího průtoku padla za oběť také dvě menší stavidla, která stávala za mostkem. Stavidla regulovala množství vody potřebné pro činnost mlýna, který patřil panu Novákovi (dnešní Horňácký šenk). Majitel mlýna si tak mohl stavidly, která byla k sobě kolmo, upravit množství vody směřující k mlýnu, případně ji odklonit spojovacím kanálem do Veličky. Pan Novák byl posledním aktivním mlynářem ve Velké, znal historii mlynářství na Horňácku a prý o ní uměl velmi poutavě vyprávět.

Při budování nového mostu a silnice bylo potřeba velkého prostoru pro dočasné uložení pilířů, jejich montáže a usazení nad Veličku. Probíhající stavební činnosti však bránila stávající silnice, protože rekonstrukce probíhala za plného provozu. Silnice tak musela být dočasně odkloněna do prostoru počínaje dřívější zahradou Mlýnkovou směrem k horní samoobsluze. Provizorní silnice byla po usazení mostních pilířů opět odstraněna.

Práce se kromě veřejného prostoru dotkly také řady soukromých pozemků a zahrad, zejména v ulici "Za vodú". V roce 1982 tak došlo k demolici řady stodol, která v této ulici stála podél staré silnice. Výslovně je v kronice zmiňována především stodola Palasova (POZN. v kronice chybně označována jako stodola Šavarova), kterou v té době využíval pro své potřeby Svaz československých zahrádkářů (výkup ovoce, prodej hnojiv, stromků, keřů apod.). V kronice se také dozvídáme, že Palasova stodola patřila k jedné z nejstarších staveb ve Velké. Stodola byla postavena z kotovic, měla jednokřídlá dřevěná vrata a k její stavbě bylo použito tzv. "cigánských" hřebíků (hřebíky vyráběné místními cigány - kováři). POZN. Dle později zjištěných informací byla stodola stavěna bez použití hřebíků. Pod střechou stodoly vyčnívaly dřevěné trámy ozdobené dřevěnými vrypy. Kromě Palasovy stodoly byly při rekonstrukci zbořeny také další stodoly např. Mičkova, Krchákova, Slovákova, Lukešova a Benedíkova.

V důsledku prováděných staveb musely proběhnout také významné terénní úpravy celé dotčené lokality včetně části Horního konce až po Kotáskovo. Nově postavená vozovka byla výrazně níže než dříve a domy tak vypadaly, že "trčely" do výše. Musely tak být nahrnuty nové nájezdy do vrat domů. Nově upraveny musely být také zahrady a předzahrádky před domy. Zvláštností tehdejší nové výsadby byly břízy, které si lidé v předzahrádkách osázely, a které v této lokalitě můžeme vidět dodnes. Velkou část těchto prací si museli provést vlastníci pozemků sami na vlastní náklady.

Upraveno podle záznamů kronikářky Dagmar Severové.