Strážná hůrka

Jednou z dominant Velké nad Veličkou je ostrý kopec Strážná hůrka, který se tyčí nad obcí. Toto místo zaujímá v historii Velké nad Veličkou dlouhodobě významnou roli. Řekne-li se dnes Strážná hůrka, chápou lidé označení různě. Někdo za ním vidí kopec, někdo areál pro konání Horňáckých slavností, jiný výstavní pavilon na jeho vrchu. Místo jako celek však má svůj nezpochybnitelný genius loci a pro mnoho horňáků i přespolních zcela zásadní význam. V minulosti bylo označeno také jako "kněžské místo Horňácka" a toto označení odpovídá jeho charakteru.

Se Strážnou hůrkou se setkáváme v dějinách Horňácka několikrát. Nejdříve sloužila skutečně jako ochranné místo nad Velkou. Traduje se, že již v polovině 17.století zde sloužily hlídky, které měly varovat před nájezdy Turků. Počátkem 18. století se stala součástí široké soustavy strážních bodů, které měly varovat místní obyvatelstvo před nájezdy loupeživých tlup protihabsburských povstalců označovaných jako Kurucové. Poprvé byla Strážná hůrka tímto způsobem využita počátkem února 1705. Hlídka velických občanů "s porádky" upírala své zraky k uherské hoře "Ostrý vrch" (nachází se u Vrbovců) nebo k Výzkumu, kde zapálení ohně signalizovalo nebezpečí. Velká byla v těchto letech mnohokrát napadena, vyrabována a mnoho domů vypáleno. Dramatické události spojené s loupeživými nájezdy nalezneme zachyceny v mnoha horňáckých písníčkách, kde zaznívá také slovo "sekerášé" jako označení kuruců.

Později se právě na tomto místě rozhodl prof. Karel Sup vybudovat, spolu s manžely Syllovými, výstavní pavilon. Stěžejním impulsem mu k tomu byly dvě úspěšné výstavy obrazů, které byly v letech 1928 a 1929 uspořádány ve velické škole. Tehdy si Karel Sup usmyslel, že vybuduje pro Velkou odpovídající výstavní prostor. V roce 1929 také začal svůj plán realizovat, a to v lokalitě "Krátina" na místě, kde jeho otec vlastnil pole.

Příběh stavby výstavního pavilonu na Strážné hůrce je krásně popsán ve stejnojmenné knize z roku 1940 autora Mojmíra Hanuše. Kniha je doplněna kresbami a malbami duší Strážné hůrky malířů, Karla Supa, Miroslava Sylly a jeho ženy Svatavy Syllové, dcery jednoho ze zakladatelů Súchovské republiky, Matúše Béni. Kniha zaznamenává nejen peripetie stavby Strážné hůrky, ale také mentalitu lidí té doby, jež se kupodivu příliš neliší od té dnešní. Dozvídáme se, že stavba Strážné hůrky se u mnoha obyvatel Velké nesetkávala s přílišným pochopením a byla terčem posměchu a nedůvěry "Já nevím, co lidé na té Hůrce vidí, folklor je přece věc dávno překonaná...". I při samotném slavnostním otevření Strážné hůrky panovaly pochybnosti, zda lidé přijdou, což krásně demonstruje situace, kdy se Rudolfa Kynčla ptá Svatava Syllová, jestli přijdou i veličané. Rudolf Kynčl jí na to odpovídá "S Veličanama to máte tak: to má každý plnú hubu řečí - šak sem sa s něma totkaj v hospodě pohádal kvůli Hůrce! - ale budete vidět, ti co nejvíc nadávali, tu budú první!". Stavba to byla na svou dobu velmi moderní a nacházela se na kopci.

Budova výstavního pavilonu byla slavnostně otevřena 22.července 1930 na svátek Maří Magdaleny, patronky velického kostela. Stal se centrem skupiny umělců, kteří se označili jako "Horňácká skupina". Sloužil nejen jako výstavní pavilon, ale také jako ateliér a také obydlí rodiny Supovi a Syllovi. Výstavní pavilon v roce 2020 oslavil 90 let.

Důležitou roli sehrála Strážná hůrka také za německé okupace. V těch těžkých dnech si sem chodívali horňáčtí umělci tajně zahrát a zazpívat. Zmiňována je zejména Zemanova muzika s Filíkem, Žalmánkem a Šáchou. Tyto schůzky daly jeden z prvních signálů ke vzniku pozdějších Horňáckých slavností.

Strážná hůrka se postupně stala významným kulturním centrem Velké a pravidelně hostila v letních měsících výstavy obrazů nejen "horňáckých" umělců. V pozdějších letech pak byly výstavy nedílnou součástí Horňáckých slavností, které jsou nedílně spjaty s magickým prostorem Strážné hůrky. V minulosti se zde konalo mnohem více kulturních a společenských akcí koncerty, divadla, setkání mládeže.

Je však dobře, že se začíná konečně do tohoto magického prostoru investovat. V dnešních dnech probíhá rekonstrukce Horňáckého stadionu, který slouží účinkujícím a v budoucnu se snad podaří vystavět i zázemí pro diváky. Tomu však doposud brání roztříštěné vlastnictví pozemků na Strážné hůrce.

Jen pro zajímavost uvádím, že jako Strážná hůrka, i když lokace úplně nesedí, je nazván také projekt designerů venkovního nábytku Egoe life. Nebudu tu, ale uvádět přesnou lokalitu, protože by tento projekt mládež brzo zlikvidovala. Stačí se podívat, co po nich zůstává v areálu Strážné hůrky. To místo má totiž také své kouzlo a je odtud úžasný výhled.

https://www.egoe-life.eu/cz/vyhlidky/2-strazna-hurka,-velka-nad-velickou/