Pověst "O katově hrušce"

Jednou z klasických pověstí Velké je ta o "Katově hrušce". Katova hruška skutečně stála v trati Podsedky. Dostanete se tam cestou, která vede kolem hřbitova. V minulosti v tomto místě stála skládka odpadů. Dnes po revitalizaci, tam spolek Katova hruška, který vznikl v roce 2017, na podzim téhož roku vysadii v lokalitě "Dúhé pole" staré odrůdy hrušní: "Škaredka", "Oharkula", "Avranžská", "Krvavka" a "Majdalénka". O tyto stromy secpravidelně starají.

A o čem, že byla vlastně pověst o "Katově hrušce". Tato verze byla zaznamenána dětmi z čtenářského kroužku velické knihovny z vyprávění pana Klementa Pavlátky a publikována na stránkách Velického zpravodaje č. 3 z roku 1993 autorkou Annou Valáškovou.

Katova hruška byla planá hruška, tak veliká a košatá, že se pod ní mohly před deštěm schovat dva plné vozy sena. O této hrušce se povídalo mnoho pověstí. Jednou v poledne, když jsme v chládku Katové hrušky obědvali, vylezl z lomu muž. Byl to Uhlík, který lámal kamení. Rodina Uhlíkova pocházela z Kněždubu. Otec i děda byly pastory ve Velké. Pásávali ovce. Uhlík přišel za námi pod hrušku a my jsme se s ním rozdělili o kus černého chleba. Toník Vaněk mu říkal: "Strýčku, dám Vám upít kořalky, ale musíte nám povědět, proč se této hrušce říká Katova".

Uhlík se najedl, napil kořalky a začal.

"Můj děda pásl na Výzkumě s mým otcem veliké stádo ovcí, když k nim přišel žid Abrahám z Moravy, se kterým se dobře znali a ten jim říká. "Víš co, Jakube, prodej mně čtyři skopce a já ti dám čtyry rýnské". Děda odpověděl, " Nemůžu je prodat, jsou všechny spočítané." I žid povídá: "Však můžeš říct, že ty ovce byly prašivé". A děda prodal. Prašivé ovce mohli zabít a jenom kůži museli ukázat. Za čtrnáct dní přijeli páni ze zámku počítat ovce. Když spočítali, ptali se: "Kde máš čtyři ovce?" Děda neříkal nic a páni odjeli do Strážnice. Děda věděl, že je zle.

V neděli přiběhli tetička domů a říkají: "Dědo, bude s námi zle. Starý Bernát půjde pro kata, že s vámi bude dělat pořádek skrze ty ovce." Děda zbledl a povídá. "Rychle mámo utíkej do Kněždubu ke strýčkovi, ať sem přijde. Když potom kat šel do Velké, chytili ho tři ženy, ale oni to byli muži převlečení za ženy a milého kata pověsili. Kata našli oběšeného až ráno, tak lidé mysleli, že se sám oběsil." A tak se tomu místu doposud říká "u Katovy hrušky" přestože už po ní není ani památky.