MUDr. Oldřich Janouch ( 1924 - 2010 )

V minulém čísle Zpravodaje jsme si připomenuli významné životní výročí Vladislava Škvařila. Školní ulice ve Velké nad Veličkou byla bydlištěm také další významné osobnosti společenského a kulturního života ve Velké. Byl to rovněž lékař, ale také vzdělaný muzikant Oldřich Janouch st. Jeho životní příběh byl úzce spjat právě s osudem Vladislava Škvařila.

Narodil se v roce 1924 a patřil tak také k ročníku "nuceně nasazených". Oldřich Janouch měl však to štěstí, že nebyl nasazen do ciziny, ale shodou okolností si svou pracovní povinnost odbyl v Brně a jeho okolí v sektoru leteckého průmyslu. To mu umožnilo věnovat se nadále své celoživotní lásce - hudbě. K té jej původně přivedl jeho otec, ale jeho talent rozvinul Václav Jenč, učitel hudby a koncertní mistr violy v olomoucké opeře a filharmonii hlavního města Prahy. Václav Jenč jej přivedl ke hře na violu a nadchl také pro komorní hudbu. Jeho absolutní hudební sluch, netradiční nástroj a velká ctižádost mu přisoudila roli vyhledávaného muzikanta.

Vedle medicíny vystudoval také brněnskou konzervatoř. Studium bylo přerušeno druhou světovou válkou, ale po jejím skončení se mu podařilo obě školy dokončit. Již v době, kdy žil v Brně, působil v několika komorních kvartetech a filharmoniích. V těchto aktivitách pokračoval také při svém působení v Uherském Hradišti, kde byl umístěn v místní nemocnici. Zde se jeho osud spojuje s Vladislavem Škvařilem a společně je oba v dalších letech přivádí jako praktické lékaře do Velké nad Veličkou se společným bydlištěm ve Školní ulici.

Celý svůj život strávil s manželkou Květoslavou, učitelkou na základní škole ve Velké nad Veličkou, kde učila především místní prvňáčky. V letošním roce se dožila neuvěřitelných 94 let.

Doktor Janouch se po svém příchodu do Velké zapojuje také do společenského života. Jako aktivní muzikant pořádá pravidelné vzdělávací koncerty vážné hudby ve Velké i okolí, ale aktivně hraje nadále také ve Slovácké filharmonii v Uherském Hradišti, filharmonii v Hodoníně a také v Akademickém kvartetu, které založil ještě za studií v Brně. V Akademickém kvartetu se za dobu jeho existence vystřídala řada skvělých muzikantů jako byli František Kravka, Zdeněk Macháček, Jindřich Friedl, Vladimír Ježíšek, ale také jeho syn Oldřich.

V průběhu svého života se doktor Janouch stal vlastníkem překrásné a vzácné violy z dílny pražského houslaře Ferdinanda Augustina Homolky. Nástroj, který doktor Janouch používal při svých vystoupeních, v minulosti údajně vlastnil i Antonín Dvořák a hrával na něm v Prozatímním divadle. Tento výjimečný hudební nástroj, stejně jako velká řada archivních materiálů, fotografií a filmových nahrávek byla zničena při rozsáhlém požáru domu rodiny Janouchových v roce 1981.

Oldřich Janouch stál v roce 1963 u vzniku horňáckého pěveckého sdružení VELIČAN. Na Horňácké poměry nezvyklé seskupení více než 60 znamenitých zpěváků z Velké, Javorníka, Vrbek, Kuželova a Lipova mělo pod taktovkou Oldřicha Janoucha v repertoáru nejen klasická díla Smetany, Dvořáka, Foerstera či Janáčka, ale také úpravy lidových písní z Horňácka. Při jejich prvním vystoupením, které se odehrálo jen pár měsíců po vzniku sboru, je na housle doprovázel dokonce koncertní mistr Státní filharmonie v Brně Miroslav Matyáš, další z bývalých členů Akademického kvarteta. Díky drilu Oldřicha Janoucha nebylo poznat, že řada zpěváků souboru nezná noty. Oldřich Janouch proslul jako přísný a tvrdý sbormistr. Několikahodinové zkoušky souboru probíhaly dvakrát týdně a mnozí interpreti musely na zkoušky docházet pěšky z okolních vesnic. V počátcích nebyl Oldřich Janouch velkým příznivcem lidové hudby a považoval ji za hudbu nižší úrovně. Postupem času však i tento svůj postoj přehodnotil. Se svým repertoárem však slavili úspěch nejen ve Velké, ale také v širokém okolí. Vystoupení sboru probíhaly například ve Veselí nad Moravou, Hodoníně, Břeclavi či Brně, velmi oblíbení byli i na Slovensku v Senici, Myjavě, Novém Mestě nad Váhom či Vrbovcích a všude slavili velký úspěch. V roce 1964 vytvořili dokonce hlavní program na Horňáckých slavnostech. Po roce 1968 je však činnost pěveckého sboru utlumena a postupně zaniká.

Oldřich Janouch se nesmazatelně zapsal také do historie dechové hudby ve Velké nad Veličkou. U místní dechové hudby Horňáci několik let působil jako dirigent a umělecký vedoucí. Bylo to již v době, kde se sám hudbě ze zdravotních důvodů nemohl příliš aktivně věnovat. Stejně jako při vedení sboru i zde proslul svou přísnou disciplínou, která měla kořeny ve vojenské výchově jeho otce, a která dokázala ze všech muzikantů dostat to nejlepší. Nebyla však příliš oblíbená. Dechová hudba Horňáci slavila úspěchy na soutěžích v širokém okolí a svůj repertoár představila také na turné v Itálii a Rakousku.

Kromě hudební kariéry byl však především lékařem - chirurgem. Jeho praxe obvodního lékaře nenaplňovala zcela jeho profesní ambice. Svou pozornost věnoval oblasti léčby bércových vředů, kde spolu s kolegy z Brna vymyslel speciální metodu léčby tohoto onemocnění. Za použití svých chirurgických schopností dokázal vředy vyčistit a následně na ně aplikoval speciální mast. Celé postižené místo pak bylo zabaleno do molitanových bandáží. Metoda léčby byla tak úspěšná, že za doktorem Janouchem dojížděli do Velké pacienti z celé republiky i zahraničí a mnoho z nich zachránil před amputací končetiny.

Doktor Janouch byl také vášnivým nimrodem. Trofeje z jeho lovů byly vystaveny na jejich chalupě na Vápenkách, kde se zdržovali také v okamžiku požáru jejich domu.

V jeho odkaze pokračoval také jeho syn Oldřich Janouch, dlouholetý učitel místní základní školy a také učitel základů hry na housle. Byl také vedoucím dětských cimbálových muzik ve Velké nad Veličkou.

Dle vzpomínek Martina Kuchyňky a paní Květoslavy Janouchové zapsal Lukáš Pachl