Mizející vzpomínky

Velká se v průběhu času mění, rozvíjí a modernizuje, stejně jako všechny ostatní vesnice a města. Ne vždy je to ku prospěchu věci, ale těžko to lze zastavit. Z historického hlediska to není tak dávno, kdy ve Velké nebyl kulturní dům, obchodní dům, bytovky ani Kordárna. Někteří tuto dobu stále ještě pamatují. Byli svědky doby, kdy ve Velké stály "německé baráky", současná evangelická modlitebna sloužila jako ubytovna pro dělníky, chodili do hospody "Na Zámečku", kino se promítalo "U Jagošů" a pro Horňácké slavnosti každoročně stavěli pódium. Stejně jako tito lidé odcházejí, mizí i jejich vzpomínky a tím i důležité části historie Velké. Folklor a životy významných osobností Velké s folklorem spojených jsou podrobně zmapovány, a tyto informace zůstanou zachovány dalším generacím. Mnoho dalších sfér života ve Velké je však opomíjeno, a to zcela neprávem. Zaslouží si stejnou míru pozornosti.

Není to tak úplně dávno, kdy byla na jaře roku 1985 zbořena jedna ze signifikantních staveb velického náměstí i nedávné minulosti Velké, a to dům č.p. 100. Dnes se v těchto místech nachází park před kostelem a také terasa Pohostinství u Lajzů. Starší lidé ovšem často neřeknou, že byli "u Lajzů", mluví o hospodě u Vernerů (Wernerů), která také padla za oběť přestavbě tohoto prostoru v bufet s cukrárnou.

Mnozí ještě pamatují existenci domu, kde naši předci dlouhá léta navštěvovaly provozovny místních podnikatelů. V průběhu času se zde nacházela například cukrárna, opravna bot, čistírna, prodejna zeleniny či holičství, ale také byt rodiny Hochmannovy. Vzpomínky na vůni linoucí se z tradiční cukrárny, sladkosti za korunu, zmrzlinu v oplatkové mystičce jsou dodnes v živé paměti.

Před druhou světovou válkou zde působila řada podnikatelů, kteří však již postupně upadají do zapomnění. Našli byste zde např. prodejce svatých obrázků Ludvíka Bezděka, prodejce školních knih Jana Hudečka, obchodníka se smíšeným zbožím Vladimíra Halmu, nebo také drogistu a prodejce sodovek Antonína Pavlátku.

Tento dům nesl dříve číslo popisné 61, protože se jej stejně jako většiny dalších starých staveb ve Velké, dotklo přečíslování domů, které proběhlo v druhé polovině 19. století. Pokud tedy někdo odvozuje původ svého rodu ve Velké z konkrétního čísla popisného, tak je dost pravděpodobné, že jeho dům měl ještě před 150 lety zcela jiné číslo.

Byl to také dům, v minulosti patřící rodině Grünfeldů, která byla součástí silné židovské komunity ve Velké. Židé hráli ve Velké v druhé polovině 19. století a počátkem 20. století velmi významnou roli. Přestože nebyli zrovna u všech lidí oblíbení, provozovali zde velkou část obchodů a také některá pohostinství. Ve Velké tak byly kromě obchodu rodiny Davida Grünfelda, který se nacházel právě v čísle popisném 100, také obchod Adolfa Grünfelda (dnes již také zbořená budova bývalé pošty později pizzerie), obchody Davida Preisse, Rosy Grünzweigové nebo Moritze Spitze či pohostinství provozované rodinami Schillerů či Braunů.

David Grünfeld byl mezi lidmi přezdívaný "Fajnový", prý proto, že uměl dobře jednat s lidmi a často zdůrazňoval, že prodává "fajnový orkaf". U "fajnového" bylo možno nakoupit plátna, sukna, flanely, nitě, knoflíky a vše co ženy potřebovaly. Údajně se bohatý sortiment tohoto obchodu projevil na výrazných změnách v součástech kroje, dnes tak tradičního oděvu, na kterém si tolik zakládáme. Není to ani 100 let.

Teprve deset let po demolici domu č. 100 bylo zjištěno, že k němu patřil i starý kvelbený sklep směřující pod náměstí. Tento typ sklepu je součástí více staveb na velickém náměstí a vždy jsou směřovány pod náměstí. Sklepy mohly, podle jednoho ze možných výkladů, sloužit v minulosti k úkrytu obyvatel Velké před nájezdy nepřátelských vojsk. V případě jejich propojení rovněž k možnému úniku obyvatel z postižené oblasti. Také jste slyšeli ty pověsti o tunelech, které měly vést z náměstí až na Háj nebo snad až do Suchova. Skutečně to jsou jen pověsti?

Velká má svou bohatou historii, která však bohužel postupně upadá do zapomnění. Historie již neexistujících staveb, zaniklých živností a řemesel, původu místních označení, vzpomínek na běžný život v naší obci, ale třeba i vzpomínky na sportovní týmy a jejich výkony, to vše mizí spolu s pamětníky.

Pokud tedy máte staré fotografie, dokumenty nebo třeba i jen vzpomínky na život ve Velké, které podle Vás stojí za uchování pro další generace, prosím abyste mne kontaktovali osobně, emailem či telefonicky. Společně můžeme všechny příběhy uchovat příštím generacím.