Fašanek ve Velké

Umreua židofka v kokrheli,

židé ju pléskali po prdeli,

Už je vezú hore mezú,

už na ňu židé nepolezú,

amen,

i těmito slovy začínal v minulosti rituál pochovávání basy, kterým v úterý vrcholil "Fašank" a končilo tak několikadenní období veselí a "nastau čas pokory, útrpnosti, ach, prestaň hrešiti, již jest dosti" jak praví jedna stará velická postní píseň.

Fašanek je jedním z nejstarších a stále udržovaných zvyků nejen ve Velké, ale i na celém Horňácku. Pro fašanek byla v minulosti charakteristická společenská jednota života na vesnici. Bez ohledu na postavení, majetek, vyznání, vzdělání by se většina lidí na chasu zlobila, kdyby jejich dům při obchůzce nenavštívili. Jednota obyvatel vesnice se pak projevovala také tím, že každý se dle svých možností podílel na úhradě nákladů fašanku prostřednictvím darů, které fašankári při obchůzce obdrželi.

Z historických pramenů se dozvídáme, že fašanek ve Velké, v době před I. světovou válkou, začínal již na podzim volbou stárků. Stárci se volili z řad svobodné mužské chasy starší 16 let. Podmínkou pro zvolení stárkem bylo katolické vyznání. Stárci byli ti, kdo měli průběh fašanku na starost. Chodili žádat starostu o povolení "muziky" a stejné povolení museli získat i na faře. Prosili muzikanty, aby se fašanku zúčastnili a zahráli, organizovali také průběh tanečních zábav a všichni se jim dobrovolně podřizovali.

Chasa přijímala při obchůzce dary v podobě slaniny, vajec a někdy i peněz. Zatímco dnes slouží vejce a slanina ke konzumaci účastníků fašanku, představovaly dříve prostředek na úhradu výloh spojených s organizací fašanku. Vejce a slaninu chasa rozprodala zájemcům a utržené peníze použila na úhradu odměny muzikantům a společné útraty v hospodě.

Do původního jednotného fašanku zasadily první výrazné rány vznik Sokola a Orla po vzniku první republiky. Tím okamžikem se ve Velké začaly vytvářet dvě různé spolkové organizace a každá z nich si započala vytvářet také svůj vlastní kulturně - společenský život. Jejich vztahy byly v určitých okamžicích velmi vyhraněné. Dochovala se historka, na dobu, kdy probíhala rekonstrukce Jagošovy hospody, tradiční základny Sokolů. V ten rok slavili fašanek obě skupiny v hospodě "U Novotných". Slavili jej však odděleně, v menším předsálí se bavili Sokoli a za dřevěnou přepážkou v sále Orli. Toto štěpení skupin při fašankové obchůzce pokračuje z nejrůznějších společenských a generačních důvodů až do dnešních dnů. Fašanková zábava je však společná pro celou obec. Je skvělé, že se tradice "fašanku" stále udržuje v celém svém mnohadenním rozsahu a připomíná, nám naši bohatou minulost, na kterou můžeme být právem pyšni.

U base se dobře pije,

víno červené aj bílé,

daj nám místo base bečku,

zaženeme žalost všecku,

a když nebude co k pití,

mineme se aj při slivovici.