Cesta k Horňáckým slavnostem

V létě roku 1956 se začala realizovat myšlenka několika nadšených národopisných pracovníků a folkloristických odborníků, kteří již delší dobu zvažovali možnost uspořádat ve Velké národopisné slavnosti. Slavnosti, kde budou vystupovat nositelé tradic z Horňácka, které představí náš region široké veřejnosti a pomohou udržet tradice i pro příští generace.

Pravidlo regionální čistoty, tzn. že na Horňáckých slavnostech vystupují pouze Horňáci je dodržováno do dnešních dnů. Výjimkou jsou pouze účinkující ze slovenských Kopanic, kteří představují připomínku dávných schůzek podjavorinských a schůzek ve Filipovském údolí. Slova význačného slovenského politika J.M. Hurbana "srdcia nedelí žiadná hranica" tak platí dodnes i pro Horňácké slavnosti.

Idea uspořádat národopisné slavnosti ve Velké měla několik podnětů. Jednak to byly úspěchy Veličanů, kteří pravidelně účinkovali mimo Velkou, především pak na Strážnických slavnostech. Dále to byly vzpomínky pamětníků na jejich účast a velký úspěch na Národopisné výstavě v Praze (1895. Právě v přípravách na pražskou národopisnou výstavu můžeme vidět první náznaky směřující ke vzniku folklorního festivalu ve Velké. Národopisné výstavě v Praze (1895) totiž předcházela Národopisná výstava ve Velké, která se konala ve dnech 22. - 23. července 1894. Byla to první akce svého druhu na Horňácku. Stala se přehlídkou všeho, co bylo na Horňácku v lidové kultuře důležité. Účastnili se jí mimo jiné také významné osoby z přípravného výboru Národopisné výstavy v Praze jako byli Janáček, Bakeš, národopisní pracovníci Bartoš, Klvaňa či osobnosti z řad uměleckých Mrštík. Jak zaznamenal učitel Karel Klusák ve školní pamětní knize "představen byl skutečný obraz celého života lidu od mládí po stáří při nejdůležitějších momentech, jak při práci, tak při vážných událostech života."

A v neposlední řadě také vzpomínky na pravidelné schůzky Čechů a Slováků ve Filipovském údolí, které doznívalo ještě za protektorátu. Připomínka schůzek na moravsko-slovenském pomezí pod Javořinou se promítla i do prvního programu Horňáckých slavností, který byl věnován 75.výročí konání prvního oficiálního setkání ve Filipově v roce 1882. Na to vše se vzpomínalo na pravidelných besedách na Strážná hůrce u příležitosti výstavy obrazů prof. Karla Supa a manželů Syllových o pouti "na Maří Magdalenu".

První oficiální schůzka za účelem uspořádání národopisného festivalu ve Velké se konala 28.srpna 1956 v hostinci u Jagošů. Zde byl jednak stanoven název Horňáckých slavností a také určen termín konání jejich prvního ročníku na 20. a 21. července 1957. Na další schůzky již byly přizváni také zástupci Javorníka, Nové Lhoty, Kuželova, Hrubé Vrbky, Malé Vrbky, Suchova a Myjavy. Prvních ročníků Horňáckých slavností se neúčastnili zástupci z Louky ani z Lipova, protože zde folklorní tradice ustoupily hodně do pozadí. Například účinkující z Lipova se na Horňáckých slavnostech objevili poprvé až v roce 1972, tedy po 15 letech jejich konání.

Během prvních schůzek byl ustanoven zejména přípravný výbor slavností a několik komisí, které měly zajistit jejich řádný průběh.

Členy přípravného výboru slavností byli Jiří Šácha (předseda), Pavel Slovák (místopředseda), František Jagoš (místopředseda), Vladimír Černý (tajemník) a Jan Štefánek (pokladník). Ustanovila se rovněž první programová komise Horňáckých slavností jejímiž členy byli Zdenka Jelínková, Dagmar Severová, MUDr. Lubomír Severa, Emil Kovář, Vlasta Zemanová, Anna Klusáková, František Okénka, Tomáš Kohut, Josef Zeman, Jan Šácha, František Buláň, Leoš Zeman, Jan Štefánek a Vladimír Klusák. Hlavní slovo při sestavování programu měla od počátku Zdenka Jelínková, odborná pracovnice Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Brně.

Zatímco však Národopisná výstava ve Velké (1894) zachytila pouze život ve Velké, Horňácké slavnosti si vytkly širší úkol. Slovy Zdenky Jelínkové "Horňácké slavnosti si vytkly za úkol podchytit Horňácko celé a předvést v pořadech koncipovaných jednak naučně, jednak umělecky to, co je celému Horňácku společné a co tvoří jeho specifickou zvláštnost. Jinak chtějí ale podtrhnout osobité odlišnosti jednotlivých obcí, jak se odrážejí v kroji, písni, tancích i v nářečí. Aby také vynikly určité souvislosti mezi Horňáckem a některými blízkými oblastmi především moravskoslovenského pohraničí a aby se naznačila určitá kulturní a politická pouta, která tyto kraje svazovala už od dávné minulosti, byly do pořadu zařazovány rovněž skupiny z blízkých Kopanic myjavských a hrozenkovských."

Velmi důležitým bodem příprav bylo zejména přesvědčení zástupců dalších obcí z Horňácka k účinkování na Horňáckých slavností. Této role se zhostily především Zdenka Jelínková a Dagmar Severová, ale také i další. Dušan Holý například vzpomínal, jak je na první Horňácké slavnosti, přijel do Vrbky na kole osobně pozvat akademický malíř Karel Sup. V té době neexistovaly žádné organizované soubory. Zvát se na Horňácké slavnosti museli jednotliví zpěváci, tanečníci a muzikanti.

Zdenka Jelínková je také odpovědná za to, že první ročníky Horňáckých slavností moderoval doc. PhDr. Petr Spielmann, Dr.h.c., který byl v době konání prvních Horňáckých slavností student posledního ročníku studia dějin umění a národopisu na Masarykově univerzitě v Brně a také externí redaktor Československého rozhlasu. Po svém odchodu do Německa tam v roce 1969 založil hudební festival Kemnade International, který umožňoval přistěhovalcům do Německa prezentovat hudební kulturu svých národů. Tento festival byl inspirován právě Horňáckými slavnostmi.

Zřízena byla rovněž technická komise v čele s Ing. Miroslavem Nesrstou. Jejím úkolem bylo zejména vyhledat vhodné místo pro pořádání slavností. S prostorem Strážné hůrky byly schůzky a setkání dlouhodobě spjaty, a to zejména po stavbě výstavního pavilonu, ve kterém se již od roku 1930 pořádaly pravidelné výstavy. Tyto setkání se však odehrávaly převážně v prostoru vrchu Strážné hůrky a od počátku bylo zřejmé, že tento prostor pro účely konání Horňáckých slavností stačit nebude. Původně se dokonce zvažovala varianta, že by se Horňáckých slavnosti konaly u Kordárny. Traduje se, že Ing. Nesrsta, který chodil na Hůrku venčit psa si v duchu říkal "Tady by to bylo fajn, krásné. Tam Javořina, hory, Výzkum a Hradisko...". No a po bouřlivých diskusích, kde dokázal přesvědčit i ostatní, se Horňácké slavnosti konají na Strážné hůrce.

Jako nejvhodnější tedy byla vybrána stráň nad velickým dvorem ("nad majírem" jak se zpívá v písních) pod Strážnou hůrkou. Zde bylo vybudováno provizorní dřevěné pódium. Pódium, které se muselo ještě mnoho let každoročně stavět znovu, než došlo k vybudování stávající stavby Horňáckého stadionu. Za účelem stavby pódia bylo v květnu 1957 pokáceno 10 statných topolů, které rostly pode dvorem, a které byly vysázeny v letech 1850-1855 Tomášem Sýkorou a Jiřím Slovákem na popud nájemce velického dvora Mořice Haase. Náklady na stavbu stadionu byly cca 30.000, - Kčs. Úprava stadionu vypadala následovně. "Ve vzdálenosti asi 60 metrů od mlýnského náhonu, kde ve svahu začíná podsadí, postaven na trámech 3 m vysokých stupeň 12*10 m, k němuž byl přístup z obou stran. Stupeň opatřen vhodnou ohradou, čelní stěna ozdobena ornamenty a obrazy - dělá dojem jeviště v přírodě. Od stupně pak v blízké vzdálenosti a ve svahu upravena z desek sedadla, 30 řad pro 1500 osob. Od sedadel nalevo vyhrazeno místo pro 500 účinkujících. V blízkosti stupně postavena rozhlasová kabina. Po celém stadioně zavedeno elektrické osvětlení a rozhlas. V pavilonu na Strážné hůrce postavena improvisovaná "Slovácká bůda" Na stadionu pak bylo v době konání slavností umístěno 20 stánků s nápoji a dalšími poživatinami". Tak popisuje areál Strážné hůrky Karel Klusák v kronice obce.

Tajemníkem Horňáckých slavností byl zvolen pan Vladimír Černý. Ten měl mimo jiné na starost propagaci slavností. Jeho přičiněním tak vznikly plakáty, skládačky, pohlednice a ve spolupráci s poštou bylo vytvořeno dokonce příležitostné razítko ke slavnostem. Všechny propagační předměty obsahovaly jednotný motiv rozesmáté horňácké družice mávající kyticí v ruce od ak. malíře Jana Kreutze. Výtvarné ztvárnění radosti pak provázelo jako symbol několik prvních ročníků Horňáckých slavností.

O finanční zajištění organizace prvního ročníku Horňáckých slavností se význačnou měrou zasloužili manželé Vladimír a Božena Janíčkovi z odboru školství a kultury Okresního národního výboru ve Veselí nad Moravou. Manžely byl nápad pořádat národopisné slavnosti ve Velké velmi kladně přijat a pomohli organizátorům zajistit jeho financování.

Je patrné, že vznik Horňáckých slavností provázely četné problémy a neshody, a ani na takové otázce, jako je místo konání slavností nepanovala od počátku jednoznačná shoda. O to víc můžeme být vděčni, že tradici Horňáckých slavností založili a ta se přes četné problémy dokázala udržet až do dnešních dnů.

Na závěr si připomeňme slova Františka Bartoše, který Velkou a její okolí hodnotí slovy "krajina ze všech moravských nejzachovalejší, kdež se národními písněmi posud hory doly rozléhají". Věřme, že tomu tak bude i mnoho dalších let.