100 let obecní kroniky ve Velké nad Veličkou

V letošním roce je to právě 100 let od doby, kdy byl prvním obecním kronikářem městečka Velké ustanoven učitel Jan Pavliska. Mimoto je tomu rovněž 100 let, kdy naše obec přestala používat název Velká u Strážnice a nese název Velká nad Veličkou.

Kronika obce Velká byla psána téměř kontinuálně od roku 1920 do roku do roku 1992. V tomto období chybí pouze záznamy z let 1973 a 1974. V letech 1993 až 2005 kronika vedena nebyla a nová kronikářka byla určena v roce 2006. Chybějící záznamy nejsou způsobeny liknavostí kronikáře, ale jeho absencí po smrti předchozího kronikáře.

Zákon o pamětních knihách obecních byl přijat v roce 1920 a ukládal každé obci povinnost vést pamětní knihu. Zákon byl následně doplněn vládním nařízením z roku 1932, které podrobně upravovalo činnost kronikáře (letopisce) a zavádělo pro každou obec letopiseckou komisi. Oba právní předpisy byly nahrazeny až v roce 2006 zákonem o kronikách obcí. Zákon o kronikách obcí vymezuje pouze povinnost obce vést obecní kroniku, do které provádí zápis minimálně jednou ročně, stanovuje možnost vést kroniku v písemné či elektronické podobě a upravuje nahlížení do kroniky obce. Je to velmi stručný předpis, který nedává kronikářům téměř žádný návod, jak kroniku zpracovávat.

Kronika obce v současné době čítá 6 svazků a při práci na její dosavadní podobě se vystřídalo 7 kronikářů. Od roku 1920 až do roku 2018 byla vedena v ručně psané podobě. Ke kronikám z let 1920-1992 nebyla dohledána žádná přílohová část. Od roku 2006 je již kronika vedena včetně přílohové části.

První dva svazky kroniky (roky 1920-1955 a 1956-1982) jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Další čtyři svazky (1983-1988, 1989-1992, 2006-2012 a 2013-2018) jsou uloženy na obecním úřadě ve Velké a následně budou rovněž předány v rámci skartačního řízení do archivu. Od roku 2019 je kronika vedena v podobě elektronické s následným vytištěním a svázáním po jednotlivých letech.

Text kronik po roce 1948 až do roku 1988 je již silně ovlivněn politickou situací v zemi. Všichni kronikáři si však i v těchto letech zachovali názorovou neutralitu a bez ohledu na obsahovou náplň kroniky, není z textu kroniky patrná žádná přehnaná politická angažovanost. Od roku 1956, kdy byl sestaven přípravný výbor, je velká pozornost věnována Horňáckým slavnostem a folkloru jako takovému. Minimální pozornost je naopak věnována sportu v jakékoliv jeho podobě. Jedinou výjimku představuje Slovácká posléze Horňácká pětadvacítka.

Od roku 1957 nalezneme u zápisů jednotlivých let schvalovací doložku představitelů obce. Je však patrné, že minimálně v letech 1957-1959 byla do kroniky doplněna až dodatečně, protože je u ní jako kronikář podepsán Karel Sup, ale text kroniky psal Vladimír Klusák.

Kronikáři obce

Jan Pavliska (1884-1931)

Kroniku městečka Velké vedl od roku 1920 do roku 1930. Jan Pavliska se ve své kronice snažil zachytit události již dávno minulé. Jak uvádí jeho nástupce Jan Bureš "k zapisování událostí přítomných nedospěl, poněvadž nevyčerpal dosud bohatou minulost Velké, která pro okolí a sousední Slovensko měla a má veliký význam". Jan Pavliska čerpal zdroje informací pro svou práci především z kroniky školní, z knih pojednávajících o Velké a jejím okolí, ale rovněž z vypravování osob starších a svých vlastních zkušeností. V jeho části kroniky najdeme informace o historii Velké od 15. století až po počátek století devatenáctého.

Jan Pavliska pocházel z Čeladné a na zdejší pětitřídní obecnou školu byl přidělen, po ukončení vysokoškolských studií, jako zatímní podučitel v roce 1904, následně byl jmenován definitivním učitelem. V lednu v roce 1915 nastoupil vojenskou službu v rakouské armádě a účastnil se bojů na ruské frontě, kde byl v roce 1916 zajat a do Velké se vrátil v roce 1920 jako ruský legionář. V roce 1921 byla ve Velké zřízena měšťanská škola, na níž jako učitel působil až do své smrti v roce 1931. Po celou dobu svého pobytu ve Velké se aktivně účastnil kulturního života, pracoval v ochotnickém divadle, hrál na housle, byl jednatelem dobrovolných hasičů, činovníkem v Sokole a Jednotě čs. obce legionářské. Pracoval také v Horňáckém muzeu. Zemřel předčasně ve 47 letech na tuberkulózu.

Jan Bureš (1890-1948)

Kronikářem byl sice ustanoven až v roce 1931, ale v rámci kroniky zpracoval matérii i z let předchozích až do roku 1940. Svůj zápis začíná tematickým popisem událostí za I. světové války a et následujících bezprostředně po válce. První část jeho tvorby je poměrně zkratkovitá, kdy u některých let nalezneme pouze jednoduché zápisy na pár řádků. Podrobnější záznamy nalezneme až od roku 1932. Jeho práce má již chronologický charakter.

Jan Bureš se narodil v roce 1890 v Hlásnici, okres Polička. Od roku 1910 působil jako učitel v Rohatci, následně pak také na Nové Lhotě a v Hrubé Vrbce. V roce 1915 narukoval do armády a účastnil se bojů na ruské frontě, kde byl rovněž v roce 1916 zajat a do vlasti se vrátil stejně jako Jan Pavliska v roce 1920. Ve Velké působil nejdříve na měšťanské škole a následně jako řídící učitel na obecné škole. Po roce 1945 byl jmenován ředitelem národní školy ve Velké. Byl rovněž velmi společensky a kulturně činným. Byl dlouholetým předsedou Jednoty čs. obce legionářské, jednatelem Sokola, vedoucím sokolského kina, správcem Horňáckého muzea a obecním knihovníkem. Jeho smrt byla náhlá, v roce 1948 zemřel po operaci prostaty.

Vladimír Klusák st. (1888-1961)

Vedením kroniky Velké nad Veličkou byl pověřen od roku 1941. Jeho práce začíná podrobným popisem doby okupace ve Velké za II. světové války. Chronologicky je pak kronika opět vedena od roku 1945. Kroniku Vladimír Klusák vedl do roku 1959, i když oficiálním kronikářem byl až do své smrti v roce 1961. Zdravotní stav mu však v posledních dvou letech nedovoloval kroniku vést. Text kroniky za roky 1960 a 1961 tak dodatečně dopsal další kronikář Karel Sup.

Vladimír Klusák se narodil v Josefově u Hodonína jako syn správce školy Karla Klusáka, který se pak v roce 1891 stal nadučitelem ve dvojtřídní škole ve Velké. Vladimír Klusák se po vzoru svého otce rovněž vydal na dráhu učitele a svou první praxi získal jako zatímní učitel v Javorníku. Na obecné škole ve Velké natrvalo zůstal až po svém návratu z I.sv. války, kde na rozdíl od svých předchůdců bojoval na francouzské frontě. Z války se jako důstojník vrátil v prosinci 1918 a od ledna 1919 nastoupil jako učitel na obecné škole ve Velké. Zde působí s drobnými přestávkami jako učitel a od roku 1948 také jako ředitel až do roku 1950, kdy odchází do výslužby. Byl rovněž velmi kulturně a společensky aktivní. V letech 1919-1942 působil jako obecní tajemník městečka Velká, starostou Sokola, jednatelem hasičského sboru, správcem Horňáckého muzea a také obecním knihovníkem.

Prof. Karel Sup (1897-1973)

Akademický malíř prof. Karel Sup se stal kronikářem v roce 1961. První zápis do kroniky je však již za rok 1960. Kroniku vedl až do své smrti v roce 1973. Poslední zápis psaný jeho rukou je za rok 1971. Rok 1972 podle jeho poznámek zapsala jeho žena Julie Supová.

Jeho kronikářská práce je velmi důsledná a život ve Velké popisuje velmi podrobně. Jeho zápisy nejsou psány pouze v popisné rovině, ale projevuje se nich výrazný subjektivní pohled autora a bez ohledu na dobu, kdy je kronika psána, značně kritický, ale důsledně apolitický, pohled na život ve Velké. Jím psaná část kroniky je rozhodně nejčtivější a svou přirozeností a lidskostí mnohdy vykouzlí i úsměv na tváři čtenáře, když její text dokáže mistrně odhalit některé charakteristické prvky v chování, které můžeme pozorovat ve Velké dodnes. Například již v roce 1964 Karel Sup v komentáři Horňáckých slavností uvádí "Pro budoucnost bude zcela jistě poučné, seznámí-li nás kronika s těžkostmi výboru slavností při jejich realizování. Bylo mnoho starostí i mrzutostí. Účinkující se scházeli ke zkouškám liknavě, někteří účinkující se ke zkouškám nedostavili vůbec, takže mnohá čísla vedoucí programu Dušan Holý a Zdenka Jelínková, byli nuceni improvizovat......". V roce 1965 pak píše "Plesy a taneční zábavy většinou přeplněny nejsou, pouze v některých případech nestačí kapacita sálu (Silvestr). Na závadu při těchto zábavách je to, že zde není zavedena obsluha Jednoty, což je nepochopitelné a má jistě vliv na návštěvnost. Stalo se mi, že jsem byl na takové podniku přiveden z míry. Měl jsem tam několik známých a chtěl jsem je pohostit. Překvapilo mě však, že jsem se byl nucen sám obsloužit, popadnout láhev s vínem do jedné, pět skleniček do druhé ruky a nést to přes celý sál na jeviště, určené pro návštěvy. Kromě toho jsem byl nucen zaplatit zálohu za láhev i skleničky. Když pak hosté odešli, bylo třeba skleničky i láhev vrátit zpět, nechcete-li ztratit zálohu. V duchu jsem zuřil a měl jsem pokaženou náladu celý večer".

Akademický malíř Karel Sup se narodil ve Velké nad Veličkou. Umělecké nadání, které zdědil z rodiny Mandelů, odkud pocházela jeho maminka, se u něj projevovalo již od školních let. Malbu studoval nejen na Akademii výtvarných umění v Praze, ale také na kurzech ve Vídni a Berlíně. Působil jako středoškolský profesor v Třebíči, Jihlavě, Olomouci, ale také ve Slovenském Lučenci. Stál za vybudováním výstavního pavilonu na Strážné hůrce i u vzniku Horňáckých slavností. Ve své tvorbě se věnoval zejména krajinomalbě a figurální tvorbě s výraznými folklorními motivy. Je označován jako malíř "Slováckého Výmaru".

Mgr. Dagmar Severová (1928-2005)

Dagmar Severová se narodila ve Velké nad Veličkou. Funkci kronikářky vykonávala od počátku roku 1976. První zápis její rukou mapuje rok 1975. V roli kronikářky Velké navázala na činnost svého otce Vladimíra Klusáka st. V případě Dagmar Severové se jednoznačně ukazuje nevýhoda ručně psané kroniky. Rukopis dokáže kronice dát své kouzlo a duši, což je například text psaný prvním kronikářem Janem Pavliskou. Dokonalé, graficky vyvedené písmo ostře kontrastuje s "lékařským" rukopisem paní učitelky Severové i jejího manžela Luboše a dcery Radky, kteří některé části kroniky psali podle podkladů Dagmar Severové. Přes horší čitelnost navazuje Dagmar Severová na precizní práci prof. Karla Supa a její kronika zachycuje podrobně život ve Velké. Text kroniky doplňuje o bohaté medailonky osobností Velké, které jsou i v dnešní době cenným zdrojem informací. Dagmar Severová píše kroniku do roku 1990.

Paní učitelka Severová působila téměř celou svou učitelskou kariéru na škole ve Velké nad Veličkou. Dětem předávala svůj kladný vztah k folkloru. Stála u vzniku dětského folklorního souboru ve Velké i festivalu Mladého Horňácko. Byla dlouholetou členkou Programové rady Horňáckých slavností. Byla rovněž zapojena do činnosti Sokola ve Velké, kde od roku 1990 působila jako vzdělavatelka.

MVDr. Lubomír Severa (1927-2003)

Lubomír Severa převzal kroniku po své manželce v roce 1991. Lubomír Severa byl původním povoláním veterinární lékař. Do kroniky zapsal pouze rok 1991 a rok 1992 zůstal nedokončený.

Od roku 1993 do roku 2005 zápisy v kronice obce chybí.

Mgr. Alena Brablcová (1963 - dosud)

V roce 2006 byla vedením obecní kroniky pověřena Mgr. Alena Brablcová, učitelka Masarykovy základní školy ve Velké nad Veličkou. Vysokoškolské vzdělání získala na Masarykově univerzitě v Brně v oboru učitelství jazyka českého a literatury, historie a pedagogiky volného času. Kroniku vedla od roku 2006 do roku 2018. Počátkem roku 2019 se Alena Brblcová vzdala své funkce kronikářky. Kronika je vedena přehledně a tematicky. Je založena přílohová část, která je součástí kroniky. Úvodem kroniky je vždy shrnutí celkové politické situace v zemi i ve světě. Následují části, které mapují podrobně jednotlivé oblasti života ve Velké (počasí, obecní úřad, spolky, folklor, kultura apod.). Zápisy jsou doplněny o přehledné historie některých spolků působících ve Velké.

Mgr. Lukáš Pachl (1980 - dosud)

Kronikářem jsem byl jmenován v průběhu roku 2019, poté, kdy se funkce vzdala Mgr. Alena Brablcová. První kroniku, která bude sepsána mnou, je za rok 2019. Stejně jako se měnil přístup předchozích kronikářů i já mám svou představu o tom co by mělo být obsahem kroniky. Pro obsahovou náplň kroniky není žádná závazná metodika, vše, co má kronikář k dispozici jsou pouze zkušenosti a doporučení starších a zkušenějších kolegů. Každý kronikář tak dává kronice kus své osobnosti. Krásně je to vidět na příkladu kroniky vedené prof. Karlem Supem.

Mým záměrem jako kronikáře je provést kompletní digitalizaci všech obecních kronik a tyto postupně zpřístupnit po nutné anonymizaci veřejnosti. Zároveň jsem se rozhodl vést kroniku v elektronické podobě a vázáním jednotlivých svazků podle let.